Počítač je stroj na zpracování informací. Vstupuje do něj obrovské množství vstupních informací, které počítač dovede zaznamenat, třídit, uchovávat a přetvořit do námi požadovaných výstupních informací. Informacím se v souvislosti s výpočetní technikou říká „data”.

Vývoj počítačové techniky nejlépe vystihuje výrok zakladatele firmy Intel Gordona Moora „The power of the silicon chip would double almost annually, with a proportionate decrease in cost.“. Ve volném překladu „Výkon počítačů se téměř každý rok zdvojnásobí a přitom se úměrně snižuje jeho cena.“. Více v rozhovoru s G. Moorem ZDE

Historie samočinných počítačů začíná na začátku 40. let 20. století.
1938 první elektromechanický počítač Z
1941 zkonstruoval v Německu Konrad Zuse první malý reléový počítač ZUSE Z4.
1942 uvedl Howard Eiken ve spolupráci s firmou IBM v USA do provozu reléový počítač MARK 1. (3300 relé, 15x2,5m, 5t) Tento počítač byl pravděpodobně použit při vývoji první atomové bomby.



1944 byl na universitě v Pennsylvanii v USA uvedený do provozu první elektronkový počítač ENIAC (Electronic Numerical Integrator and Calculator).
1945 byl vyroben počítač MANIAC (Mathematical Analyser Numerical Integrator and Computer). Kromě jiného byl použit při vývoji vodíkové bomby.
1951 firma Remington uvedla na trh první sériově vyráběný počítač UNIVAC.

V následujících letech se snahy vývojářů, výrobců i uživatelů orientovaly na vývoj mohutných, stále výkonnějších a složitějších systémů, které by byly schopny uspokojit stále rostoucí nároky. V 60. - 70. letech vznikala obrovská výpočetní střediska oddělena od uživatele příjmem a výdajem zakázek. Doba od zadání úkolu po získání výsledku byla velmi dlouhá a tento systém brzy přestal vyhovovat.




Další vývoj byl zaměřen na přibližování výpočetní techniky uživateli. Vznikaly první terminálové a počítačové sítě, které poskytovaly kapacitu centrálního počítače velkému počtu uživatelů. (terminálové pracoviště=obrazovka+klávesnice). Terminálové pracoviště nemůže pracovat samostatně, pouze po připojení na centrální počítač.

Koncem 60. let se začíná formovat nový směr ve vývoji výpočetní techniky, vynucený potřebami praxe, zejména výzkumu a výroby. Dochází k nasazování jednotlivých počítačů přímo na pracovištích (laboratoře, technologické provozy). Na scénu přišly tzv. MIKROPOČÍTAČE. Jejich vývoj je motivovaný přesně opačnou snahou než u centrálních výpočetních středisek: specializovat se jenom na jednu oblast, zmenšit rozměry, snížit výrobní náročnost a ceny, zjednodušit styk obsluhy s počítačem a jeho ovládání.

1971 první 4-bitový mikroprocesor Intel 4004
1974 8-bitový mikroprocesor Intel 8080
1975 8-bitový mikropočítač Altair



V polovině 70. let dostali konstruktéři počítačů k dispozici nové polovodičové součástky - MIKROPROCESORY a PAMĚŤOVÉ OBVODY. Tyto stavební prvky umožnily sestrojit počítač, který je možné umístit na stůl a dát ho tak k dispozici každému pracovníkovi. Tak vznikly OSOBNÍ POČÍTAČE (PC-PERSONAL COMPUTERS), které jsou díky své vysoké spolehlivosti a snadné ovladatelnosti přístupné i lidem, kteří nemají odborné znalosti o VT.

1977 počítač Apple2 - první osobní počítač

PC -IBM

Předností PC IBM je jejich otevřená architektura, která umožňuje uživateli zasunutím rozšiřovacích desek do konektorů základní jednotky připojit k počítači další zařízení podle svých potřeb - upravit konfiguraci.



1981 PC měl mikroprocesor Intel 8088 a velikost operační paměti byla 64 kB s možností rozšíření na 256 kB. Vnější pamětí byla jednotka pružného disku o velikosti 5,25” s kapacitou 180 až 360 kB. Jako zobrazovací jednotka byl připojen monitor nebo televizor. Operačním systémem byl MS DOS. (1982-1983).

1983 PC/XT (EXTENDED) - 16 bitový počítač s mikroprocesorem Intel 8088, 8086. Operační paměť se zvětšila na 640 kB až 1MB, objevil se pevný disk.

1984 PC/AT (ADVANCED) - 16 bitový počítač s mikroprocesorem Intel 80286, operační paměť byla 2-4 MB, kapacita disket vzrostla na 1,2 MB a pevný disk měl kapacitu několik desítek MB.

1985 PC 386 - 32 bitový počítač s mikroprocesorem Intel 80386, operační paměť 4-8 MB. Byl to výkonný PC, který pro své plné využití vyžadoval dokonalejší pracovní prostředí - přichází operační systém WINDOWS.

1989 PC 486 - využívá mikroprocesor Intel 80486, operační paměť je 8-16 MB, rychlost práce 10-50 mil. operací/s. Velký výkon ho předurčoval pro náročnější úkoly.

PC S PENTIEM - 64 bitový PC s mikroprocesorem (Pentium) Intel 80586, operační paměť je podle jednotlivých generací 32-256 MB, rychlost práce 100-150 mil. operací/s. V porovnání s PC/486 byla první generace Pentia dvojnásobně výkonná, je vhodný hlavně pro grafické práce, animaci, projektování – pro multimediální využití. (Pentium I,II,III,4, Cyrix, AMD atd.)
V dalších generacích se již setkáváme s procesory vícejádrovými.

Mimořádný úspěch počítačů IBM přiměl mnoho jiných výrobců počítačů k zahájení výroby podobných PC. Říkáme, že tyto počítače jsou z hlediska technického “kompatibilní” (slučitelné) s PC IBM.

Osobní počítače renomovaných firem označujeme jako ZNAČKOVÉ, zatímco laciné výrobky z jihovýchodní Asie jsou neznačkové, bezejmenné - NO NAME. Značkové počítače jsou důkladně testované a výrobce garantuje jejich bezproblémové použití s konkrétním programovým vybavením. Jsou proto i nákladnější.

Tak vznikl neoficiální standard počítačů IBM A KOMPATIBILNÍCH. Kompatibilitu dělíme na hardwarovou (technickou) a softwarovou (programovou).



OSTATNÍ OSOBNÍ POČÍTAČE

PS/2 - typ, kterým chtěla IBM v r. 1987 nahradit svoji základní řadu PC/XT/AT. Používají mikroprocesory Intel 80386, 80486 a operační systém OS/2. Nejrozšířenější jsou v USA.

APPLE MACKINTOSH - představují alternativu k počítačům IBM. V mnoha směrech jsou kvalitnější. Nejsou kompatibilní s IBM - používají mikroprocesory MOTOROLA a jiné operační systémy. Jsou rozšířeny hlavně v USA.

WORKSTATIONS - vysoce výkonné mikropočítače nekompatibilní s IBM. Mají mikroprocesor RISK a operační systém UNIX. Používají se hlavně pro počítačovou grafiku, projektování a sazbu tiskovin.

MULTIPROCESOROVÉ SYSTÉMY - speciální supervýkonné PC nekompatibilní s IBM. Při řešení problémů pracuje najednou více paralelně zapojených mikroprocesorů. Vyžadují speciální programové vybavení. Dnes se setkáváme i s jinými mikroprocesory, např. AMD, Cyrix, Texas Instruments, IBM, Motorola.

Další zdroje informací- velice pěkná prezentace k historii výpočetní techniky