Údaj (data) - můžeme definovat jako vše to, co vidíme, posloucháme, nebo dokážeme zachytit ostatními smysly (čich, chuť, hmat). Bez pochopení obsahu však vnímáme jen určitý zmatek, chaos, neuspořádanost a neurčitost
Informace (z hlediska počítačové vědy) - informace je ta část údajů, která je pro příjemce srozumitelná a pochopitelná. Př.: věta "I am hungry" informuje adresáta o stavu žaludku jen v případě, že adresát rozumí anglicky - jinak pro něj tato věta není informací, nerozumí jí. Latinské informatio znamená původně vtištění formy či tvaru, utváření.
Zpracování informace - získáním informace proces hledání informací nekončí. Potřebujeme informace získat z různých zdrojů, porovnat, zkompletovat, uložit k dalšímu zpracování.. Pro přenos a ukládání informace pomocí technických prostředků se informace kóduje (např. morseova abeceda kóduje písmena a číslice do teček a čátek...). Kódovaná informace a její nosiče (děrná páska, děrný štítek, magnetické nosiče atd.) otevřela i další možnosti strojového zpracování informace, z nichž se vyvinula současná počítačová technika a informatika. Slovo „informace“ se zde však používá v několika rovinách: text, který právě píši, kóduji do písmen, ta se v počítači převádějí na binární kódy (ASCII, UNICODE) a přenášejí mezi počítači v určitých formátech, ale nakonec jako posloupnosti elektrických signálů. Informace, které do systému vkládáme, dospějí ke svým adresátům jen tehdy, pokud všechny tyto transformace jejich kódování a zobrazení proběhnou podle přesně stejných pravidel v přijímači jako ve vysílači, jen v opačném směru. Přenosové sítě proto musejí pracovat s víceúrovňovými modely, kde si vysílače a přijímače na jednotlivých úrovních „rozumějí“: pisatel se čtenářem, program s programem, počítač s počítačem, modem s modemem atd.
Měření informace - Množství
informace na hmotném nosiči lze měřit. V knihovnictví se užívá
měření na stránky, novináři počítají slova nebo znaky a v počítači se
informace měří na bajty nebo bity.
Jeden Bit (b), odpovídá jednomu
rozlišení typu „ano - ne“, nese informaci, ze které se dozvíme, který stav
nastal ze dvou stavů stejně pravděpodobných (např. házení mincí). Je to
základní jednotka informace. Byte
(též bajt, B) je skupina
zpravidla osmi bitů, tím pádem může nabývat 256 různých hodnot a zhruba
tak odpovídá jednomu znaku abecedy evropského jazyka (asijské symboly
bývají obvykle kódovány užitím 2 až 4 bajty). Je to ovšem množství
informace pouze v technickém smyslu slova: stránka textu může mít 1800
bytů, to ale neříká nic o tom, co je v nich zaznamenáno. Stejnou velikost
mohou mít užitečné a smysluplné zprávy, prázdné řeči nebo konečně i samé
mezery.
Přenos informace - S rozvojem elektrických a elektronických komunikací se informace stává i technickým pojmem, i když v poněkud posunutém významu, který se soustřeďuje na kódování informace a nezabývá se jejím smyslem či obsahem. Základním modelem pro přenos informace je soustava vysílač (kodér) – kanál – přijímač (dekodér). Roku 1948 publikoval Claude Shannon, který pracoval pro Bellovy laboratoře, průkopnickou publikaci A Mathematical Theory of Communication[6], v níž se soustřeďuje na přenos zpráv, kódovaných v nějaké abecedě o konečném nebo spočetném množství znaků. Tak se stal jedním ze zakladatelů teorie informace.
Metainformace - informace o informaci, například u knih o autorech, rozsahu, vydavateli apod. S metainformacemi pracují Bibliografické citace - soubor údajů o citovaných autorských dílech (seznam použité literatury nebo elektronických zdrojových dokumentů), nebo jejich částech, jež umožňují jejich identifikaci, včetně ověření údajů. Metainformace jsou standardním prvkem všech údajů zveřejněných ve veřejné databázi
Klíčová slova - Klíčové slovo je v informatice slovo nebo identifikátor, který má specifický význam v programovacím jazyce. Význam klíčových slov se v různých jazycích liší. V knihovnictví se klíčová slova (angl. index term nebo také subject heading) používají pro označení tématu knihy a její zařazení do katalogu, většinou výběrem slov z řízeného rejstříku. Podle klíčových slov je pak možné hledat knihy podobného obsahu. Podobně na webu jsou klíčová slova používána při vyhledávání stránek (a ty proto bývají na vybraná slova optimalizovány).
Obsah - seznam kapitol či odstavců textu uvedený na začátku nebo konci knihy
Rejstřík - zpravidla abecedně uspořádaný seznam na konci knihy[1]
Katalog knih - seznam informací
(knih, firem...atd). Např Česká
národní bibliografie - databáze národní knihovny, katalog
vědecké knihovny
Relevance a kvalita informačních zdrojů
- neměly bychom spoléhat na jediný informační zdroj, ale vždy
ověřit, zda odkaz (pokud existuje) je citován přesně nebo ho autor článku
upravil ve svůj prospěch. Důležitou indicií dokumentu je již samo jméno
autora a instituce, kterou reprezentuje. Dalším faktorem, který umožňuje
odlišit relevantní informace od méně relevantních, je stáří informace.
Důležitý je také výskyt zcela zřejmých rozporů s fakty či protimluvy ve
výrocích a tvrzeních. Pravidlo o ekonomii myšlení (Occamova břitva) -
uplatňuje názor, že pokud existují dvě nebo více vysvětlení nějakého
fenoménu, mělo by být zvoleno to nejjednodušší. V případě ověřování
informací na internetu je pozice čtenáře těžká ale nejinteligentnější
vyhledávače již používají metody opírající se jak o hlubší lingvistickou
analýzu textu, tak o rutinizaci a kvantifikaci intuitivního předpokladu,
že nejvíce odkazů směřuje na známé a oceňovaná stránky.
Pojem autorská práva - Autorské právo (anglicky copyright law) je odvětví práva, které se zabývá právními vztahy uživatelů a tvůrců tzv. „autorských děl“ k příslušným dílům. Tvůrci mohou být například spisovatelé, hudebníci, filmaři, architekti, urbanisté a programátoři apod. Prostřednictvím autorského práva stát poskytuje autorům po jistou omezenou dobu určitá výlučná práva k jejich dílu. Autorské právo je součástí tzv. duševního vlastnictví.
Zdroj informaci: www.wikipedia.cz